Duben 2011

Kam se hrabe ježibaba...

29. dubna 2011 v 14:43
Pojďte blíže, milé děti, pěkně se usaďte, do ruky vemte pop corn, mrkev, lízátko, cigáro, chlast či jinou vaši oblíbenou filmovou žužlárnu a hezky poslušně poslouchtejte. Povím vám dnes totiž pohádku o zlovolné dráze - NFkappaB.
Je tomu již dávno, co se tato dráha zrodila, snad jako hrátka sobeckých genů, snad jako experiment, který měl původně chránit naše armády buněk před zbytečnými ztrátami, leč mírně se nezdrařil - to ani ti nejmoudřejší neví. Každopádně dnes nám v buňkách řádí, aniž bychom o tom měli většinu času byť jen potuchy, zlovolný transkripční faktor NFkappaB. Prošel tvrdým a nekompromisním výcvikem a dnes je jedničkou v reakcích na patogenní podněty. Má nejspíše neskonalé charisma, kterým poblázní jádro mnohým mladým, nezkušeným buňkám. Prostě molekulární ekvivalent Jamese Bonda a Machete k tomu. Ve zblblých základních jednotkách našeho organismu vyvolává touhu vzdorovat a bránit se apoptóze. Abyste, děti mé, buněčné biologie méně znalé, byly v obraze - apoptóza je něco, co každá vychovaná buňka, která ví, co se sluší, udělá když vidí, že je s ní něco v nepořádku. Místo toho, aby dělala rebélie a potenciálně ubližovala organismu, radši sama sebe uvaří, naporcuje a rozešle pozvánky na luxusní chálec svým sousedkám. Pokud však buňka podlehle pěkným očím NFkappyB, apoptóze je zabráněno a průser je na světě.
Ale neděste se, děti, i NFkappaB má své slabiny. Pokud kolem zrovna nelítají patogeny, má na rukách želízka, jež mu nasadil statečný protein s šerifskou hvězdou na klopě - IkappaB. Za jistých podmínek se však z temných jeskyní a dír v práchnivé zemi vyplazí slizké enzymy, které, za zvuků kojotího vytí, zákeřně a zezadu našeho milého šerifa zdegradují a jeho zbytky hodí přímo do chřtánu proteazomu. Potom je NFkappaB volný. Začne zběsile kombinovat své podjednotky a s ďábelsým smíchem tu spustí jeden gen, onde zase druhý vypne. Slabé a ovladatelné buňky se pod tímto vlivem mohou stát až rakovinnými.
I tu najednou na scénu přichází náš sporný hrdina - disulfiram (v jiných legendách také znám jako antabus). Je to už lék dlouho známý, proslavený hlavně svými nezřízenými reakcemi a aldehyddehydrogenasou (díky tomu je používán jako podpůrná farmakoterapie při alkoholismu), přičemž má občasné extempore i s dopamin beta hydroxylasou (kazí radost z řádného sjetí kokainistům) a kdoví, kým vším ještě. Šíří se o něm pověsti i kvůli jeho silné, téměř perverzní touze tvořit cheláty s kovy.
A právě díky svým chelatačním úchylkám může náš milý disulfiram zabránit vypuštění NFkappyB na svobodu. Jakmile uvidí kov, neudrží se a může nakonec zablokovat Fentonovu reakci. Právě ta stojí v pozadí a tahá za nitky. Nelegálně totiž vyrábí z peroxidu vodíku hydroxylové radikály, kteří burcují a spouští celý proces, který končí až spiknutím celého buněčného podstvětí proti šerifovi IkappaB a atentátem. Bez kovu se však Fentonova reakce nehne, a antabus je chemikálie žárlivá a majetnická a co jednou zkomplexuje, o to se nedělí.
Takže nakonec všechno dobře dopadlo - disulfiram má svůj kov, Fenton je na suchu, podsvětí bez záškodnické činnosti radikálů, šerif naživu, svůdný ničitel za mřížemi a buňka pod kontrolou. Takže teď, milé děti, byste taky vy mohly poslat své kovy na patřičná místa, a zainvestovat našemu skromnému hrdinovi antabusu pořádné klinické testy:) The end.

PS: Všem případným čtenářům, kteří se zabývají problematikou, se omlouvám za nepřesnosti, které musely padnout za obět ve jménu strhujícího děje:)

Vykradač muzeí...

7. dubna 2011 v 1:16
Každý, kdo momentálně zavítá do našeho bytu, bude mít nejspíše po prvním čuchnutí pocit, jako by se ocitl někde v muzeu, případně v příbytku zarytého nekrofila, který nejde pod pár tisíc let a jediný, s kým si začne, je tak leda řádně uleželá mumie...nicméně mýlili byste se. Zdroj prapodivných puchů v mém obydlí pochází z jiných zdrojů a to konkrétně z řádně uleželého bogu, do nějž již přede mnou prolévalo pot (možná v menší míře i krev) mnoho generací japonských i českých kendistů. Právě to mi dnes totiž bylo svěřeno do opatrovnictví. A víte vy co, i když smrdí jako bolavá noha, trochu mi padá, člověk v tom prd slyší a blbě se v něm hýbe, mám z toho radost! Jupí, mám "své" bogu!:) Možná to zní blbě, ale nést jeho smrádek po tréningu fakt člověku připadá jako čest:D Kromě toho jsem dnes obdržela od svých milých sempai ještě jeden dárek k opatrování, a to hakamu (a taky ty gatě, co si nepamatuju, jak se jim říká). Děcka, ještě že tu nemám zrdcadlo, jinak už bych se před ním nakrucovala jak ženská. Tak, už (alespoň, dokud se nepohnu:) vypadám jako opravdický kendista:) Uíííí.

Kéž bys, oko mé modravé, radši nevidělo...

3. dubna 2011 v 14:05
Vždycky jsem byla člověk, který zastává názor, že do zájmů ostatní populace mi může být hovno. Ve svém okolí jsem často registrovala tendence lidí halekat nad tím, jak je hrozné, jak dneska málo lidí čte pořádné knížky, a jak jsou mladí čím dál tím blbější. Nemůžu říct, že bych dříve s tímto tvrzením nějak nesouhlasila, ale vždycky to šlo relativně mimo mě. Až doteď. V rámci přivýdělku jsem vzala jeden takový (jak jsem si nejprve myslela) příjemný a nepříliš náročný job, kdy pro někoho přepracovávám okruhy ke zkoušce z mého velmi oblíbeného předmětu, biochemie. A jak mnohým bystřejším už asi došlo, problém tkví právě v oné předponě pře-.
Nechci se tímto navážet do nějaké skupiny studentů jako celku, nicméně řekněme, že poté, co jsem se dozvěděla, kde můj člověk studuje (zemědělka, nic proti, studoval ji i můj tatínek) a jaké má základy dané předchozími absolvovanými přehledy, čekala jsem, že se v textech vyskytne dost faktických chyb. Samozřejmě, člověk (nebo spíše skupina lidí), co je vypracovával přede mnou, se to učil, a navíc z dosti zmatečně zpracovaných skript. Ani ve snu by mě však nenapadlo, že bych se u vysokoškolských studentů mohla setkat s následujícími věcmi: s neschopností googlovat (když neznáme pojem, tak namísto toho, abysme si ho za cca 10 vteřin našli, strávíme radši minutu okecáváním, že nevíme, a že to asi bude znamenat to a to), s totální neschopností porozumět psanému textu (mám předlohu, ze které můj předchůdce čerpal a opravdu, srovat původní text a to, co z něj onen člověk vyvodil, je zážitek) a taky s pravopisem i slohem, za které by se muselo stydět i prase. Nenapadlo by mě o sobě tvrdit, že jsem bůhvíjaký skvělý češtinář, který hrubku nenapíše jak je rok dlouhý, a se slohem tak skvostným, že když projdu kolem knihovny, tak spadne, ale čeho jsem se dočkala tady... Posuďte sami - toto jsou věci, které jsem našla na JEDNÉ! stránce obdrženého textu (a teď si představte, že takových je cca 30).

... fotosyntéza - jedna z nejdůležitějších dějů ...

Třeskutá logika v akci
...trávení lipidů probíhá v žaludku pomocí žaludeční lipázy (enzym v pankreasu a střevní stěně) ...

A poslední, skvost, který stojí za překopírování celý. Tohle si nedokážu vysvětlit jinak, než že text psal dysgrafik nebo cizinec.
(Nevytrhávám z kontextu, věta nemá začátek) z malých molekul prekurzorů je jedním z nejdůležitějších procesů biosféry, protože je hlavním dějem který organismy vyrábějí z CO2 a H2O organickou hmotu.
Přeměna pyruvátu na glokózu věčina reakčních stupňů v glukóze je katalyzována enzymi glykolizy a probíhá obracením reakcí užitých při odbourávání glukoza. Reakce probíhají pomocí jiných enzymů. Týka se to vstupní reakce přeměny pyruvátu na silně makroenergický fosfoenolpyruvát. Různé buňky používají rozdílné cesty k přeměně pyruvátu na fosfoenolpyruvát.
Glukóza z pyruvátu umožňuje výrobu sacharidu.Oxidují se na oxalacetát, kterým učinkem fosfoenolpyruvatkarboxykinázy přeměňován na fosfoenolpyruvat mezi produktem je aminokyselina jenž se používá na výrobu sacharidů.Označuje se glukogenní aminokyselina,ta slouží živočichům jako zdroj glukózy při nedostatečném přisunu potravi.
Ke zvratu fosforolyzi glykogenu není v buňkách dostačná koncetrace u Glukozy fosfátu. Enzym glykogenfosforlíza se proto podílí pouze na odbourávání glykogenu, biosintéza(glikogeneze)neprobíhá obrácením fosforlízy. Dochází k ní postupným napojováním monomerních jednotek v silně aktivované formě, tedy transglikolízací za účasti glikosiltrasverás. ...

Myslela jsem, že na větší hrůzu, než nadpis otázky "Cytrátový cyklus" o pár stránek dříve, už nenarazím. No, spletla jsem se.

Proto lidi, čtěte (kurva!), ne kdovíčí blogísky (i když ty, které čtu já byste číst mohli:-P), ale knížky nebo alespoň texty psané lidma, co psát umí. Protože tohle je fakt běs. A vy, co trávíte část pracovní doby čtením takovýchto textů, máte mou upřímnou soustrast.