Titulek článku prý nesmí být prázdný...Takže...tohle je nadpis, jak jste si možná všimli.

1. listopadu 2011 v 13:25
Tak zase jednou nastal čas, kdy už by, alespoň podle mého, možná bylo záhodno navštívit tento nebohý opuštěný blog, trochu z něj omést pavučiny, vyhnat pár myší a přihodit zase nějaký ten článek. Docela mě štve, že sem nepíšu častěji. V mém malém alenkoiním světě se totiž děje poměrně dosti věcí, ale jak člověk nevklouzne do tempa a nepíše o všem průběžně, tak nakonec nepíše o ničem...
Zaprvé, začala jsem makati, v jednom takém báru kousek od náměstí republiky. Je to tam vcelku fajne, leč nemohu říct, že by tam moje pajzlová maličkost nějak sedla jako pozadí na hrnec. Je to tam takové moc pěkné, celé bílé, hraje tam obvykle pop až disko, lidi tam chodí samí povětšinou mladí, perspektivní a s vyššími kapesnými, než je to moje, a popíjejí koktejlíky, morgany s colou nebo bílý rum s černobezovým energeťákem. V rámci snahy nedat najevo svou mírnou nekompatibilitu s barem jsem se začla česat a také jsem oprášila své dávno vyschlé řasenky a tužky na oči, tudíž jsem teďka děšná krasavice, mám už i své(ho jednoho:) obdivovatele a náhodní návštěvníci na mě občas volají čičí. Děsná bžunda, vskutku. Jinak mě to ale docela baví, všichni olomoučtí jsou pochopitelně zvání k co nejčastějším návštěvám (ceny jsou tam normál až dosti v poho, nebojte), leč vězte, že pokud na mě máte v plánu zavolat čičí, dohodněte si předem schůzku se svým zubařem:)
Zadruhé, začala jsem systematicky likvidovat vybavení laboratoře, neboli dělat prakticou část své bakalářské práce. Moje rakovinné buňky jsou ze všech nejhezčí, poněvadž jsou nervové, mají spousty výběžků a zkrátka jsou to krasavice. A pokud je zrovna něčím neotrávím, rostou holky jako z vody. V laboratoři jsem zatím stihla udělat tři destičky, z čehož jedna nebyla moje a navíc nic neprokázala (ale byla aspoň dobře), jedna se nepovedla a poslední se povedla jen ze tří čvrtin. No, uvidíme. Kromě toho jsem kontaminovala jednu kultivační lahev, možná jedno médium (sice jsem přesvědčena, že ne, ale tož...mno...), nabrala do jedné pipety a možná udělala ještě něco hrůzostrašného, o čem zatím nevím:) Jsem asi zkrátka čuně a dřevo, co na mě říct.
Přepsala jsem svou bakalářku do texu a zjistila jsem, že tex je strašlivě super, že je s ním děsná sranda a že je hrozně chytrý, takže nejspíš páčko, openoffice worde, trapáku jeden.
Stále chodím na kendo, za dobu svého nepsaní jsem stihla absolvovat pětidenní seminář Toru giga, kde to bylo moc fajn. Seminář byl povznášející, japonští senseiové byli milí a naučili nás hrozuně moc věcí a součástí byl také dvoudenní turnaj. V individuálech nic moc, ale náš legendární dívčí olomoucký tým, proslavený hlavně v Olomouci :)), plný samých nováčkyň, nečekaně postoupil z prvního kola, kdy se nám, pochopitelně s největším úsilím, podařilo získat dvě kontumační vítězství (:D) a poté dvakrát prohrát a jednou vyhrát se soupeři, kteří se obtěžovali dostavit. Musím se pochlubit, že ono vítězství bylo moje. Soupeř mi sdělil, že jsem děsivá a že se mě bál. Usoudila jsem, že si někdy musím udělat analýzu vlastního genomu a zjistit, jestli náhodou nejsem střižená nějakým keltem, vikingem či někým jiným podobné sorty. Načež, abychom se vrátili k původní zápletce, jsme ve všech dalších zápasech dostaly na meny (od celkových vítězů a od celkových bronzových), a hrdě jsme vypadly, i to přes to, že náš původní cíl, a to získat poslední místo, nebyl splněn:) Kromě toho jsme ještě v Přerově pořádali školení rozhodčích a poté turnaj do prvního kjú (tzn pro dřevěné začátečníky a zabijácké děti), kde se nově vyškolení rozhodčí, pod dohledem zrovna kolem prohíždějících jiných strašně super a úchvatných senseiů z Japonska, na nás učili, jak správě mávat zápasy. Vzhledem k úrovnostnímu omezení se naše olomoucká banda umístila výrazně lépe, získaly jsme dvě třetí a druhé místo v ženách (ani jedno bohužel moje, ve čtvrtfinále jsem vypadla s vítezkou, ale myslím, že vcelku se ctí:). Ve smíšených kategoriích bohužel nic, protože ty jsou doménou zabijáckých dětí a mladistvých, kteří cvičí pomalu dýl než my všichni ostatní dohromady a jsou o několik levelů výše, ale ještě si nechtějí nebo kvůli věkovému omezení nemůžou udělat nějakého toho dána. Já osobně jsem myslím dopadla skvěle, z celkových 5-ti zápasů jsem 3 vyhrála:) Jednou jsem byla dotázána, jestli opravdu hodlám své soupeře vraždit nebo jen tak vypadám, byla jsem nesčetněkrát nazvána zabijákem či obdobami tohoto slova a jednou mi bylo poeticky vylíčeno, jak lze z mého řevu téměř slyšet to, jak rvu zubama syrové maso:D :D Kromě toho jsem se ještě jednou těsně před zápasem omylem vysvlíkla ze zbroje a muselo se na mě čekat, a jednou jsem způsobila vypadnutí sousta večeře z úst, když jsme začala rozebírat, jak ve špané podprsence občas vyvinutějším děvčatům zavazejí prsa při nápřahu.
Takže těší mě, jmenuju se Alena, ale můžete mi říkat čičí, a kromě laboratorního dřeva, kontaminátora a vraha buněk jsem ještě navíc kendo-vrah a pěkná trapka:)
Občas je toho na mě kapku moc, jsem už týden nachalzená, bývám unavená a smutná a buď se mi roztáhl pásek nebo mi spadlo dolů i pár kil. Ale mám se jinak vlastně fajn. Nic, měte se přenádherně, jdu dělat něco do school, zajdu si na film a pak do práce.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Rýža Rýža | Web | 1. listopadu 2011 v 13:41 | Reagovat

Hehe...a to ctrl c jsi tam udělala, aby to bylo delší? Ale jinak moc pěkný článek sistr, jen houšť a častěj, aspoň se taky dozvím, co děláš. A na tu analýzu genomu se těšim...už proto, že se jaksi nezapřem (a to ani kdybysme chtěly) - Vy jste bukvy? Ne, sestry:D

2 Alena Alena | 2. listopadu 2011 v 0:39 | Reagovat

Ctrl c byl omyl, který můj kompl občas samovolně dělá (největší prdel je, když to udělá v bakalářce a já se pak nestačím divit, když se mi najednou uprostřed nějaké supr intelektuální věty objeví část rozhovoru na chatu, co jsem v tu samou dobu vedla s někým na fujbůku:D) a obratem jsem to napravila, tobě se ještě zobrazila ta stará verze článku? Trapas...

3 Rýža Rýža | Web | 5. listopadu 2011 v 9:29 | Reagovat

Já ho otevřela asi tři minuty po zvěřejnění, takže to nejspíš bylo tím. Ale bavila jsem se přenádherně, což ve mě vyvolává touhu po tvé osobě, slovním  vyjadřování, dikci, krásných modrých očích a celkově celé tvé úžasné osobnosti...páč už jsme se dlooouho neviděly, beee:( :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama