Leden 2012

Tak trochu z jiného soudku...

8. ledna 2012 v 21:33
Tak jsem si v rámci tématu týdne vzpomněla na jeden rozhovor, který jsem před chvílí v rámci zkouškové prokrastinace četla. Inu, tak proč v oné bohu(ne)libé činnosti nepokračovat a namísto studia toxikologie nenapsat článek, že ano.
Tu je odkaz na onen text: http://www.spiegel.de/international/spiegel/0,1518,363663,00.html
Jedná se o rozhovor s keňským ekonomem Jamesem Shikwatim nazvaný "For God's sake, please stop the aid", pro méně angličtinářsky zdatné (což jak tak znám všechny ty inťoše a inťošky, co na můj blog chodí, nikdo není, ale tož pro jistotu) něco jako "Proboha, zastavte prosím (humanitární) pomoc (v Africe)". Tento pán zde příjemně temperamentním způsobem popisuje svoji vizi cesty za lepším životem lidí v Africe. Hlavními myšlenkami jsou tyto: Neposílejme jídlo do Afriky. Jídlo od humanitárních organizací zaplavuje místní trh a díky jeho šíleně levným cenám si místní zemědělci můžou jít tak leda hodit mašli. Pokud bude v tom kterém státě jídla málo, prostě ho to donutí obchodovat s okolími státy. Což povede ke zlepšení lokální (momentálně díky neustálému páchání dobra ze strany západních zemí téměř neexistující) infrastruktury. Tzn zlepšení. Dále neposílejme oblečení do Afriky. Afričani fakt neumzrnou a navíc se děje opět to samé - levné oblečení zaplaví trh a místní pracovníci v textilním průmyslu se mohou jít tak leda houpat vedle zemědělců. Nehledě na to, že ti chytřejší Afričani tyhle věci nakoupí za pár šupů a pak je s pěknou přirážkou prodají po internetu zpět do Evropy:D A už vůbec tam, proboha, neposílejme peníze. Nejlepší by zkrátka bylo, kdyby se humanitární organizace pěkně vypakovali a nechali Afriku, ať se trochu zvedne a ať se místí naučí, že nejsou žebráci. Ani argument, že humanitární organizace tvoří hodně pracovních míst, příliš neobstál, protože podle slov onoho pána tyhle instituce vždycky hrábnou po lidech se znalostí jazyka, což zde není každý druhý, ale většinou ti vzdělaní, takže to nakonec vede k tomu, že tu vystudovaný biochemik někde jezdí s kamionem s dobročinnou kukuřicí... Inu, tolik k článku, k tématu by se dalo jistě říci ještě mnohé, ale času je málo a chci se podívat na film...eeeeh, vlastně dočít přednášku (!!!), takže se rozloučím. Mno, tak se mějte přenádherně, a jak o tak vypadá, nejctihodnější skutek, který jsem udělala v minulém roce je to, že jsem neposlala do Afiky ani korunu:)

Mužský stereotyp

5. ledna 2012 v 16:28
Jeden můj známý mě nedávno přivedl na jednu docela zajímavou myšlenku. Jakožto dívka jsem velmi dobře obeznámena s oním ženským stereotypem - žena má být neustále mladá a krásná, s dokonalou postavou a všema těmahle čáčovinama. Taky jakožto dívka vím, co to obnáší. Když chcete mít supr postavu, velmi snadno sklouznete k tomu, že začnete cvičit aby vám tam či onde nelezl špek a tamto či ono jste měly žádoucně ploché, a ne proto, že vás to baví, že si vyplavíte endorfiny a že je zkrátka super pěkne se protáhnout a vybít energii. U jídla se namísto potěšení z toho, že vám to chutná a že jste se příjemně nadlábli, furt jen zabýváte kaloriema a tím, jestli hunete. Jste navlečené do nepohodlných hader a bot, furt se stresujete, jestli vám někde neteče bojové líčení a zkrátka a dobře se okrádáte o spoustu potěšení ze života kvůli věcem, které vlastně nejsou zas tak důležité. A to ani nemluvě o tom, kolik času, který byste mohly věnovat užitečnějším nebo příjemnějším věcem, těmahle pytlovinama promrháte. A taky peněz, že ano. Jenže většina žen si to, že tohle zas tak důležité není, bohužel nikdy neuvědomí a okrádají se o spokojenost, případně až dělají kraviny typu poruch příjmu potravy nebo, když věk pokročí, tisíců plastik. To každý ví, nakecáno a napsáno o tom bylo spousta.
Jenže co onen mužský stereotyp. Jasně, každý ze sebe na toto téma vypotí něco jako tlačení chlapců do dravosti a úspěšnosti, ale třeba já osobně jsem si až donedávna moc neuvědomovala, co za tím vlastně stojí. Když si tak představíme úspěšného muže, vidíme chlápka, který vydělává tunu peněz, má supr bydlení, fáro jak z need for speed, navíc ještě krásnou manželku a pokud je to jó správný borec, musí mít pochopitelně ještě i nějakou milenku. Když si to tak ale vezmeme kolem a kolem, jak život takovéhoto nadsamce vypadá? Denně trčí většinu času v práci, aby vydělal své tuny peněz a mohl si dovolit splácet ty svoje žůžo materiální statky. Práce ho možná i docela baví, ale ani věci, které máte sebevíc rádi, nezvládnete dělat s radostí dlouho, když se jim máte věnovat většinu času a když vám přinášejí stres. Jeho krásná milenka a manželka jsou vlastně jen obchodnice, které s ním směňují peníze za občasný sex (případně údržbu domácnosti, která nedá zase tolik práce, jelikož spočívá v uklízení po sobě - onen nadsamec se ve svém úchvatném bytě prakticky nevyskytuje) a jinak jsou to úplně samostatné jednotky, které s ním nemají nic společného. Jeho případní potomci tak nějak berou na vědomí, že existuje, ale to je tak vše. Nehledě na to, že dost možná ani nejsou jeho. Stejně jako naše superžena nemá ani hrdina tohoto odstavce čas na příjemné věci, které dělají z pobíhání po zeměkouli aspoň nějakou zábavu. Jedinou jeho radostí je chvástání se před lidma, které nezbytně potřebuje, aby udržel své ego dostatečně nafouklé a neviděl přes něj, že má vlastně život dosti na piču. A pokud zajdem trochu do extrému a on má smůlu, skončí jako paralera anorektiček a plastikových příšer - oškubán, ze zdravím v hajzlu a s tím, že na něj každý tak leda sere.
Jedinou výhodou toho být jak stereotypně úžasnou ženou nebo mužem je asi potěšení z toho, že vám lidi závidí. Jenže oni taky beztak závidí těm štíhlejším, krásnějším a mladším/bohatším, s větší a lepší károu a barákem a s ještě vymazlenější milenkou, takže to se nepočítá. Myslím tedy, že bychom se měli všichni snažit být ošklivými lůzry (v rámci mezí), protože tak máme největší potenciál, aby náš život nestál za hovnajs.