Život plyne...

18. června 2012 v 9:14
Chtěla jsem, aby můj příští článek na tomto nepříliš frekventovaném blogu bylo něco veselejšího, třeba jedna ze tří molekulárně-biologických pohádek, které mám vymyšlené už alespoň rok, ale bohužel, psychika je svině a sebevědomí je stále spíše v troskách, takže si spíše trochu za sebelituju.
Nejzávažnější věcí, která se zřejmě v poslední době udála, byly mé slavné Bc. státnice. A byla to čirá hrůza. Teda jako mám je, s celkovou známkou 2 dokonce, ale věřte mi, byla to mizárie. První krizovka byly obhajoby, které byly, přesně podle mých obav (leč tedy ze strany jiných lidí, něž jsem čekala) pěkně šílené. Atmosféra byla mrazivá, zřejmě proto, že celá komise plnila funkci ledovce který mě, jakožto Titanic (taky jsem podle mnohých byla zcela určitě nepotopitelná, se svou rešerší s téměř 150 citacemi a praktickou části sic možná slabší, ale to u Bc. nevadí a navíc s vlastními nápady a pokusem o vytvoření teorie, proč výsledky vyšly jak vyšly a jak bych to do budoucna chtěla potvrdit...to oni se svýma za měsíc a půl splácanýma dílama budou mít...známku A do jednoho, pochopitelně) poslali ke dnu. Jen ten orchestr, aby k tomu zahrál stůj při mě bože můj chyběl. Pánové rýpali a rýpali, v praktické části, ve které zcela určitě byly chyby (co čekat, když mou praktickou část, ani přes moje žádosti a urgence, že jsem přecejen student Bc. co dělá poprvé samostatně pokus a sepisuje to a vůbec nevím, jestli je to takhle dobře, nikdo pořádně nečetl a neopravoval - kromě oponenta), přičemž potápějící se mě přispěchal na pomoc vedoucí, jež mi, pro rychlejší cestu ke dnu, na hlavu hodil balvan a ještě přidal pár vcelku osobních vcelku urážek (tak akorát v míře, aby byl člověk za hysterku, kdyby ho poslal do piče). Odcházela jsem tedy po třičtvrtě hodině, zbitá a zničená víc, než kdybych tu třičvtrtě hodinu dělala kakari geikó s Jindrou, se známkou C neboli 2 a rozzuřená k slzám. Po čemž pochopitelně následoval vcelku nepěkný nervový breakdown, z představy, že se stejnými lidmi budu za chvilku absolvovat to samé v bledě modrém, a to se mě drželo celých 5 dní, než přišly státnice. Na ty jsem tedy dorazila po 5 dnech nespaní, blijící, s třesavkou a s mozkem nefungujícím. I státnice byly příšerné. Na potítku, kde většinou píšu jak drak a zklidním se natolik, abych naběhla ke zkoušce s úsměvem a tak akorát ready na to, abych odcházela v 95% případů s jedničkou v indexu, jsem nevymyslela nic. Lautr nic. Nebyla jsem schopná sesmolit základní osnovu svých vcelku jednoduchých otázek, prostě v háji. Zezačátku to probíhalo poměrně dobře, odkecala jsem 2 ze 4 otázek a docela mi to procházelo (týkaly se věcí, jimž nikdo v komisi nerozuměl, takže tak:), u třetí se to začalo trochu dosírat, občas kvůli tomu, že jsem tlápoň, ale hlavně díky slovíčkaření paní zkoušenící, která chce všechno slyšet vlastními slovy tak, jak je to ve skriptech, čímž mě mátla a drbkala a mlžila, no prostě nic moc. Poslední otázka, ač by možná nemusela být tak zlá, byla obdobou mých státnic, stejní lidi, jako u nich, zase vycítili možnou obět v podobě sudenta před zhroucením a deptali a skoro osobně skoro uráželi, až jsem nakonec odcházela opět po 15-ti minutovém překročení limitu, co jsem měla mluvit a opět zbitá jako pes. Po celodenním nervování byl výsledek nakonec A, A, C, E, spolu s C u obhajob celková známka C. Narozdíl od 40% mých spolužáků to tedy mám, ale stálo mě to poslední zbytky nervů, veškerý pokrok v léčbě mého pošramoceného žaludku a moje sebevědomí se teďka krčí někde u zemského jádra a nepomohlo mu ani umístění v první 5 při přijímačkách do Olm.
Vzhledem k tomuto a taky dalším trablím (matení, byrokracie, tupý systém a vůbec vše okolo mého plánovaného studijního pobytu v zahraničí a pod.) jsem byla téměř 100% přesvědčená, že chci raději pokračovat ve studiu jinde. Byla jsem tedy trochu zklamaná, že mé přijímačky v Brně, na které jdu zítra, jsou vlastně státnicemi no.2, kdy si prostě jen dojdu napsat s brňáky jejich státnicový test, přičemž brňáci jsou po jeho absolvování automaticky přijatí a z nás ostatních se jen zaplní zbylá místa. Šance dostat se je tedy docela malá. Leč věšet se asi nebudu, protože to vypadá, že jsem si zde domluvila žůžo diplomku u žůžo chlápka na žůžo pracovišti, a vlastně bych kvůli tomu asi i hodně přemýšlela, jestli tu nakonec nezůstat, kdybych se do Brna přecejen dostala. Kromě toho jsem si domluvila praxi na ústavu molekulární patologie zde v nemocnici (jsem totiž pomocná věděcká síla na patologii:)), která vypadá, že bude mezi milými lidmi a příjemná, vyhrála jsem v sobotu na turnaji best figting spirit (alespoň k něčemu je ta frustrace fakt dobrá) a chystám se cestovat a mít se fajn. Snad se tedy mé psychické (a potažmo i některé aspekty fyzického) zdraví vyplazí od někud z nory a zase se trochu napraví. Říkám si, jestli jsem neudělala blbost, když jsem vůbec šla studovat. Možná by mi v tom alkáči nebo někde v kanclu bylo líp...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Rýža Rýža | Web | 18. června 2012 v 10:00 | Reagovat

Tak doufám, že v tom cestování nezapomeneš docestovat i na Řásnou (případně jindy do Prahé) za svou nebohou sestrou, která sice dostudovala, dokonce dvakrát, ale bylo jí to hobeles platný.
Jinak, bavila jsem se s Kuklíkem (Muscari teď zrovna udělal doktorát) a on prej řikal, že takhle to v Brně není, že naopak velmi rádi berou studenty odjinud (zejména z Olomouce), protože ti aspoň už jsou namakaní z labu a všecko tohle umí, narozdíl od těch brněnských, kteří se do toho labu dostanou jen velmi velmi poskrovnu a všeobecně jsou prej "lepší" - jako ti cizí...ale nevim, to spíš hodit řeč s nim, jemu bych věřila, když je tam už tolik let :)

2 Alena Alena | 18. června 2012 v 15:11 | Reagovat

Fakt jo? Mno, to už je teď jedno, akorát se chystám odjet do Brna a zítra ráno jdu na to, takže teďka už neřešit... Jinak, na Řásnou možná dorazíme, i s palpysonsonem, do skotskosonsona možná pojedem až později. Uvidí se.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama