Březen 2013

Šourková kýla v Nederlandu pokračuje

6. března 2013 v 20:06
Tak kde že jsme to minule skončili milí čtenářové? Cca někde u prvního dne, right? Inu, spanilá jízda pokračuje... Celý první týden v Holandsku se nesl víceméně v rytmu aktivit, které nám připravili pořadatelé AID week a chlastu. V rámci AID jsme dělali spoustu veskrze nizozemských věcí. Ve zkratce
Den první - Prochodili jsme město, dostali jsme najít a chlastali jsme. Všichni jsou paf z mé e-cigarety a "are you doing drugs?" slyším častěji než cokoliv jiného:) Ochutnala jsem tradiční holadské sušenky z karamelem, které jsou naprosto geniální. Mno, je jasné co přivezu jako suvenýr;)
Den druhý - Už si nepamatuju. Ale myslím, že večer jsme dostali typickou dutch večeři (vo ničem) a pak jsme beztak zase chlastali. Mimo to jsem se svou AID mamkou a bratrem navšívila tržiště. Tržiště je boží. Ovoce je tu za pusu oproti supermarketu, zelenina taky zadaří-li se, pečivo a sýry (suvenýr number twee) voní, ryby jsou čersvé, ženy rychlé a koně krásní. Poprvé jsem ochutnala vietnamskou loempiu (paradoxně místní typický fastfood:) a heringa. Nakládaná syrová ryba s čerstvou cibulí. Holanďani to milují. Mno, sice mi v jednom testu vyšlo, že jsem dutcher than dutch, ale všeho s mírou, na tohle jsem zřejmě příliš vnitrozemská:)
Den třetí - Hráli jsme skupinovou hru, docela dobrou pro procvičení práce ve skupinách, jež je tady ve škole běžná. Pro mě kapku novinka. Naše skupina vyhrála a dostali jsme hrníčky s větrným mlýnem. Další suvenýr z krku:) Následné občerstvení = zase jsme chlastali.
Den čtvrtý - Workshop opravování kol:) Zní to možná zábavně, ale tu v Netherladu jste bez kola jako bez nohou a neumět si opravit píchlou duši je asi stejný kendikep jako neumět si vytřít pozadí nebo neumět pipetovat:) Následný cultural evening zprostředkovaný místní organizací zahraničních studentů. Afričani rozdávají korálky a povídají o místních svatbách, ať vidíme, že nejen hladomor a AIDS je Afrika. Lekce svahilštiny. Čínani se chystají na nový rok, připravili plakáty o číně a vaří tradiční jídlo. Zkoušíme vyrobit klasický holandský zákusek, co se dělá o svátcích. Lekce nizozemštiny. Lekce jógy a salsy. A pak se, pokud se nepletu, zase chlastá.
Den pátý - Představují nám místní sportovní centrum. Sport je tu v Nizozemí značně protěžovaný. Sportovní centrum je luxusní a pernamentka je poměrně levná. Dostaneme najíst a pak zkoušíme různé sporty. Je docela sranda poslouchat chlapce, když je jim zatěžko kroutit zadky při rozcvičce v rytmu diska a při zumbě:) Při boxu zaujmu trenéra, protože jsem narozdíl od ostatních zvyklá nekecat a makat i když mě něco bolí - kendo spirit, co na to říct... Při holadské prapodivné kombinaci mezi kriketem (tuším) a florbalem jsem jednoznačně nejsprostší:) Vojelbal klasika a badminton, ten od té doby oficiálně nenávidím. Je to vzájemné. Závěrem je jakási hra spočívající v trefování se dřevenýma pukama do chlívečků. Je to prča:) A večer se pro změnu zase chlastá.
Den šestý - víkend, jen se večer chlastá. Nezúčastním se a přijdu tedy o Asima spícího v kuřárně a spoustu další legrace. Nicméně jsem grogy, takže celý den spím:)
Den sedmý - spolubydlící z číny slaví nový rok. Posedím chvilku s asi 20-ti číňany a jedním francouzem a ochutnám další tradiční novoroční čínské seciality. Jsou naprosto luxusní! Mňam, bože, já bych si dala... Večer je promítání filmu. Film je ta největší sračka, jakou jsem kdy viděla:) Je to tklivý příběh mladého autistickému muslima, jež se přestěhuje do USA, ožení s hinduistkou, po 9/11 mu ušikanují syna k smrti, manželka ho obviní že je to kvůli němu a vyhodí ho s tím, že se může vrátit, až řekne celému světu včetně amerického prezidenta, že není terorista, on se tedy chvilku stalkuje G. Bushe, udá bandu muslimských radikálů, je zatčen, mučen, propuštěn, postřelen, zachrání město před hurikánem, stane se mediální hvězdou a nakonec se k němu manželka vrátí a on řekně Obamovi, že není terorista. Přísahám, že o tomhle fakt ten film byl. Je mi jedninou útěchou, že jsem nebyla sama, kdo se v brečícím sále smál a obracel oči:)
Tímto tedy skončil můj AID a začala škola. A o tom zase v příštím článku:)